Trapistická piva

Aby se pivu mohlo říkat trapistické, musí odpovídat přísným kritériím. V první řadě musí být takové pivo vařeno mezi zdmi trapistického kláštera přímo mnichy nebo pod jejich kontrolou. V druhé řadě musí být pivovar závislý na klášteru a firemní kultura se musí řídit pravidly řádu. V neposlední řadě trapistický pivovar nemá za cíl vytvářet zisk. Část z výnosů je věnována na podporu soběstačnosti mnichů a na údržbu kláštera. Zbytek je věnován na charitu a potřebným. 

Trapistické pivovary vaří pod neustálou kontrolou ze stoprocentně přírodních surovin piva bezchybné kvality.
 

Pravidlo „Ora et labora“ (modli se a pracuj), které připisujeme Sv. Benediktovi, není pro mnichy z Cisterciáckého řádu Přísné observance, všeobecně známé jako Trapisté, pouhým prázdným heslem. Práce pro ně tvoří důležitou část jejich denních aktivit. Podle Sv. Benedikta si také mniši musí zajistit vlastní soběstačnost. Tradice pak dále velí, že přebytky jsou rozdávány potřebným Trapistické pivo není totéž jako klášterní pivo. Ze všech piv na světě si dnes může říkat trapistické jen sedm: Achel, Chimay, La Trappe, Orval, Rochefort, Westvleteren a Westmalle. Jsou označeny logem "Authentic Trappist Product".

Lindemans

 V zimě roku 1809 se farmářská rodina Lindemans rozhodla založit malý pivovar na výrobu Lambic. V roce 1930 se díky úspěchu s jejich pivem rozhodli skoncovat s ostatní zemědělskou výrobou a nadále se věnovat výhradně pivovarnictví. Značky Gueuze a Kriek pocházejí z této doby. 

V roce 1978 se rodina Lindemans rozhodla obnovit výrobu prakticky vymizelého Faro, nápoje velmi populárního za doby malíře Breugela.

V roce 1980 byla na trh uvedena značka Framboise a její úspěch přiměl rodinu Lindemans vyrobit nová ovocná piva: Cassis v roce 1986, Pecheresse v roce 1987.

Cílem pivovaru Lindemans je kreativní následování vývoje na trhu s respektem k jejich základnímu pivu – Lambic.